Historie welsh corgi

Původ tohoto pracovního plemene sahá až do roku 1200 př.n.l., kdy se jeho předkové objevili na waleské půdě. Stalo se tak díky Keltům, kteří území dnešní Británie osídlili. Název corgi pochází z waleštiny a lze ho přeložit jako "zakrslý pes". První písemné zmínky o corgim pocházejí z 10. století našeho letopočtu, kdy byl tento pes na waleském venkově běžně využíván,  jako pes hlídací a pes k pasení stád skotu a ovcí. Corgi je řazen mezi  honácké psy .V průběhu vývoje plemene se vytvořily  dvě varianty tohoto plemene, Pembroke a Cardigan. Tyto varianty byly později, v roce 1934, uznány jako dva samostatné typy a bylo zakázáno jejich vzájemné křížení.

  

 

                                                                                                                                                     

Populární je chov corgi ve  Velké Británie také  v USA a v západní Evropě.Není tajemstvím ,že corgi je oblíbebým plemenem britské rodiny a zejména královny  Elisabethy II.


Královna Elisabeth jako princezna a jeí otec král Jiří IV.ve společnosti welsh corgi.

Historie chovu corgi v Čechách je spojena se jménem PhDr. Vladimíra Mojžíše, který se již od padesátých let snažil do republiky dovézt první štěně. Fenku pembroka zbarvení black and tan se mu podařilo získat na  konci šedesátých let. Díky ní se až do roku 1978 rodila většinou štěňata černá s pálením, později převládla typická červená s bílými znaky. Dnes je zbarvení black and tan výjimečné,běžné zbarvení současných welsh corgi pembroke je červené, sobolí nebo trikolorní.
 


 


 

Legenda o corgi

 
 

K plemeni welsh corgi s také vztahuje pradávná velšská  legenda.  Stará velšská legenda praví, že neobvykle moudří pejskové jsou královským darem, který věnovaly předkům nynějších obyvatel této části planety čarovné bytosti z hor. Ještě dříve, než se zde objevili lidé, obýval prý pohoří poloostrova Pembroke bájný nárůdek malinkatých lidiček. Měli paláce, zahrady i stáda miniaturních kraviček a také corgi, kteří je svědomitě hlídali nebo si hráli s dětmi v zelených údolích. Když však malé corgi dostali postroje, změnili se v pohádkové klusáky pádící krajinou přes vrcholky hor a koruny lesních velikánů. Lidské příchozí přijali bájní obyvatelé vlídně. Svá tajemství však před nimi střežili velmi ostražitě. Proto pouze nemnozí mohli zahlédnout koníky uhánějící noční tmou do neznámých dálek. Ti potom vyprávěli, že čarovní koníci se nepodobají žádným jiným koním na světě. Jejich srst je zlatá, krátké tlapky bílé, ouška vztyčená a kdo spatřil jejich oči, již nikdy na ně nezapomene. Neboť je v nich všechno. Láska i radosti moudrost celého světa. Dlouho, předlouho, žili lidé i bájní obyvatelé v přátelství. Stále více se však jejich cesty rozcházely. Člověk se rozpínal a vytlačoval malý nárůdek z jeho sídel. Nakonec se pohádkové bytosti rozhodly opustit svá rodná údolí navždy. Aby však na ně lidé úplně nezapomněli, zanechali jim na památku dvě štěňátka corgi. Děti je nalezly na jednom opuštěném lesním paloučku. Celý den si s nimi hrály a potom si je vzaly domů, neboť se domnívaly, že jsou to liščata. Když však lidé spatřili rudá zvířátka s bílými tlapkami a vztyčenými oušky, se stopami postrojů na hřbetech a pohlédli do jejich moudrých očí, porozuměli, jak nádherný 
dar dostali a kdo jim jej věnoval. Malí corgi již zůstali s člověkem. Naučili se milovat své nové hospodáře, pást jejich stáda a střežit jejich obydlí.  Na jejich hřbetech jsou dosud vidět stopy čarovných postrojů na kterých vozili víly z pradávných časů.